Hazbin Hotel: Serafín Claude (2)

 „Zdravím, strýčku,” pozdravil Claude padlého anděla a krále pekla.

„Claude? Co ty tu děláš?” zeptal se Lucifer, i když odpověď už tušil.

„Tvoje dcera Charlie byla na slyšení rady v nebi a já tam byl taky,” začal Claude. „Dozvěděl jsem se něco šokujícího.”

„Copak?” řekl Lucifer lhostejně.

„Andělé každý rok sestupují a vyhubí část hříšníků,” odpověděl Claude.

„Ach, takže už to víš,” povzdechl si Lucifer.

„Proč jsi mi neřekl, že v tvé říši probíhá něco tak strašného?” ptal se Claude vyčítavě. „Chodím sem přece docela často!”

„Nechtěl jsem, aby sis dělal starosti, Claudi. Znáš se – způsobil by sis jen zbytečné problémy,” odpověděl Lucifer klidně.

Claude sklonil hlavu. „Máš pravdu, strýčku.”

Lucifer se usmál. „Každopádně, co máš v plánu?”

„Chci Charlie pomoct s jejím hotelem. Chci jí podpořit v jejím projektu nápravy hříšníků,” řekl rozhodně Claude.

Lucifer přikývl. „Bude ráda. Ale co tvůj otec? Jak mu vysvětlíš, že nejsi v nebi?”

Claude se hrdě usmál. „Umím tvořit bytosti bez svobodné vůle z živlů. Vytvořil jsem jednoho, který vypadá jako já.”

„Ty jsi pěkně vychytralý, mladý anděli,” řekl Lucifer pobaveně. „Co ještě umíš?”

„Trochu pozměnit svou podobu,” odpověděl Claude.

„Dokážeš vypadat jako démon?”

„To ne, jen jako člověk,” řekl smutně.

„To je ti k ničemu, človíčku. Venku by tě démoni zaživa roztrhali,” varoval ho Lucifer. „Zůstaň raději neviditelný nebo v andělské podobě.”

Claude přikývl. „Mohl bys mi říct, kde najdu Hazbin Hotel?”

„Zavedu tě tam,” řekl Lucifer a podal Claudovi černý plášť. „Vezmi si tohle na sebe.”

Claude si ho oblékl a zamumlal: „Díky.”