O lásce mezi andělem a démonem

 

Mé jméno je Dymeris Louche, jsem andělský lovec, tedy byl jsem, mým úkolem bylo  chytat a zabíjet démony.  Tak tomu bylo i tehdy kdy jsem měl zabít jednoho démona. Jménem Aldon Dene. V ten moment, kdy jsem ho potkal, se mi změnil celý život. Poprvé jsem se zamiloval. 

Stalo se to tak...

Toho osudného dne si mě,jako obvykle, zavolal šéf. Šel jsem tedy do je jeho pracovny.

„Tak, co pro mě máte pane?" optal jsem se a posadil se. 

Podal mi složku se jménem Aldon Dene. 

„Tenhle démon poslední dobou nám pije krev. Dělá problémy naším strážným andělům, vměšuje se do naší práce, dělá ničivé pohromy, co vyžadují velkou ztrátu životů a tak dále." vysvětlil šéf. „V té složce máš veškeré informace o něm, zbav nás té špíny Dymerisi." podíval se mi zpříma do očí. Pak se na mě usmál. „Vím, že to zvládneš. A teď už můžeš jít." propustil mě. 

Já šel připravit do svého bytu. Prostudoval jsem si složku. Naostřil jsem meč, dýku a vrhací nože, připravil si lektvary a vhodné oblečení. A vydal jsem se do lidského světa. 

Přistál  jsem se poblíž místa, kde se démon často objevoval. Před lesem u Havraní vesničky

 Proměnil jsem se na svoji pozemskou podobu a nasadil si kápi. Vydal jsem se do hospody, snad tam něco zjistím. 

Otevřel jsem dveře od té páchnoucí pivem budovy, nesnáším ten pach. Hospody nesnáším obecně. Ale jsou dobré na získávání informací. 

Usadil jsem se do stínu a objednal si víno. Na zaplacení mám. A poslouchal, co lidé si mezi sebou povídali. 

„Kdysi jsem ojel elfku," řekl jeden fousatý chlapík. A já jen protočil očima. 

„A já dryádu." chlubil se jeho tlustý společník.

„Ha to nic není já ojel obryni." řekl třetí.

Tohle slyšet nepotřebuji a tak jsem zaměřil svoji pozornost na jiný stůl. Tam se bavili jídle a o chlastu a tak jsem svoji pozornost přesměroval. Bavili se o upírech, čarodějnicích a upalování, zrovna když jsem chtěl přesměrovat svoji pozornost tak změnili téma. A bingo.

„Slyšel jsi, že v opuštěném mlýně straší?"

„Prý se tam ztrácí lidi."

„Co lidi? Hlavně muži, no spíš mladí chlapci." 

„To vypadá na sukubu."pravil jeden a vůbec se nemýlil.

„Mě by zajímalo jak vypadá, určitě to bude kočka." zasnil se jeden. Já se ušklíbl. Oprava chlapče, je to kocour, pomyslel jsem si. Ve složce byl i portrét. 

„Ne aby tě napadlo tam chodit! Ale stejně bys měl smůlu, ona bere jen mladý kluky!" drcl do svého společníka a zasmál se. Hmm tak to já nebudu mít problém. 

Vstal jsem a vydal se k nim. „V kolik hodin tam přibližně k tomu ztrácení lidí chodí?" optal jsem se. „Kolem půlnoci, proč? Copak tam chceš jít?!"divil se. 

„Chci." řekl jsem jen. Muži se na mě nevěřícně zadívali a já se na ně pousmál. 

Jsem na místě. Proměnil jsem do své andělské podoby a vytasil meč. 

Po chvíli jsem uslyšel šramot. „Ale ale koho pak to tady máme? Andělského bojovníčka." zapředl výsměšně. Já jsem zavrčel a udělal výpad. On ho zablokoval svoji dýkou, kterou stihl vytáhnout. Neustále jsem na něj útočil, ale on to pořád zablokoval. Když jsem už byl vyčerpaný, on začal teprve útočit. Jeho útoky byly silné, dalo mi to práci je zablokovat. Chtěl jsem použít svoji moc, ale nešlo to z nějakého důvodu. Využil moji nepozornosti a prolomil moji obranu, shodil mě a zem. Meč mi odkopl z dosahu. Klekl si na mě a přišpendlil moje ruce k zemi. „Tak co teď Dymene?" 

„Ty mě znáš?!" vykřikl jsem otázku překvapeně. 

On se zasmál a pravil. „Kdo by tě neznal andlíku." olízl si rty. 

„Slez ze mě!" 

„A proč. Abys mě mohl zabít?" 

Já mlčel. 

„To ani náhodu." zašeptal mi do ucha, kde mi mírně zkousl ušní lalůček. Jednou rukou mi chytl obě ruce. Já se vzpíral, ale byl děsně silný a já byl vyčerpaný. 

Potom tou volnou rukou mi roztrhl košili a přejel mi po hrudi. Štípl mě do bradavky. 

„Vypadni ty zkurvená sukubo!" zařval jsem. 

„Hmm vypadá to, že na tebe budu muset použít svoje schopnosti." 

Začaly mu divně zářit oči a šla z něj příjemná vůně. Začal jsem cítit vzrušení. Sakra, vypustil feromony, že já si nevzal ten lektvar proti sukubám?! 

Políbil mě a lehce mi zkousl ret. Cítil jsem motýlky v břiše. A lehké mravenčení v podbřišku. Vzdychl jsem a on mi vstoupil svým jazykem do úst. Prozkoumával ji, pak se odtáhl a ruce mi svázal opaskem. „Jen pro jistotu." řekl. 

Já bych se mu přesto nevzpíral. A on to věděl podle pohledu do jeho očí. Usmál se a já oněměl. Má krásný úsměv. 

Sundal mi oblečení a pak odstrojil sebe. Oba jsme byli nazí. Já se kochal pohledem na jeho vypracované tělo. 

Sjel jsem ho pohledem o hlavy až k patě. Musím říct, že ho měl vskutku velkého. Dokonce jsem dostal strach. Nikdy jsem v sobě nic tak obrovského neměl. Viděl jsem, že si mě také prohlédl. Nad mojí velikostí se ušklíbl. Ano je pravda, že ho mám malého. Ale stejně jsem ten ve spodu, takže mi to moc nevadí. Když už se dostatečně vynadíval vrhl se na moje rty. Líbal mě vášnivě. Sem tam mě kousl do rtu. Pak svými rty sjel na můj krk, kde stiskl moji kůžičku mezi svými zuby. Vzdychl jsem. Líbal mě na krku a jednou rukou si hrál s mými bradavkami. Svými rty mi sjel na moji klíční kost, pak na hruď a břicho, já se chtěl v očekávání. Ale on pak se zase vrátil k mým rtům.  Rukou mi ale sjel mezi mé nohy a uchopil ho. Začal pohybovat rukou rytmicky nahoru a dolů. Sténal jsem do jeho polibku.Potom ho do mě strčil a šukal mě dokud jsme se neudělali. Dali jsme ještě tři kola, dále si nic nepamatuju jelikož jsem omdlel kvůli velké ztrátě krve. Sukuby u sexu sají krev. 

Probral jsem v opuštěném mlýně další ráno. Po Aldonovi nebylo ani vidu ani slechu. Měl jsem štěstí, že mě ten zkurvený démon nezabil. Asi jsem ho zaujal, jako on mě. Ale byl jsem na něj naštvaný. Vždyť on mě k tomu sexu přinutil svojí magií! Ale stále jsem na něj nemohl myslet. „Ještě se uvidíme Aldone!" 

 Vstal jsem a vydal jsem se do hospody zamluvit si pokoj. Budu tu na zemi dlouho. Aspoň dokud toho démona nezabiju. Dávám tomu tak týden, možná i míň. 

Zrovna jsem ležel na posteli a přemýšlel nad minulou nocí. Bylo to tak příjemné. Ach jo, vůbec ho nemůžu dostat z hlavy! Když v tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Otevřel jsem. Stál tam Nimex, andělský posel. „Mám ti vzkázat, že se máš teď hned dostavit za velitelem." 

„Dobře." řekl jsem jen. 

Sakra, určitě ví, že jsem se vyspal s démonem! Jsem v háji.  

Šel jsem tedy za vesnici a proměnil se. Odletěl jsem do nebe. 

Zaklepal jsem na jeho dveře. „Dále," ozvalo se a já vešel. 

„Dymerisi!" zařval šéf když mě uviděl. „Podle anděla, co tě má na starosti jsem slyšel, že si se s tím démonem vyspal!!" byl celý rudý vzteky. 

„Jjá," koktal jsem. 

„Ty co?!"

„J-je to pravda, ale on na mě použil kouzlo."

„Copak sis nevzal lektvar proti sukubám?"

„Já zapomněl." 

On protočil očima. „Ty seš ale debil. Teď tě ale bude čekat disciplinární řízení." 

„Jaj."

„Jaj!? Nic jiného na to neřekneš?" 

„A kdy bude."

„Zítra chlapče, zítra." povzdechl si. „Je mi to líto." řekl a s mávnutím mě propustil. 

„A kdo půjde po Aldonovi?" zeptal jsem se ještě.

„Ty ne."

Snad ze mě neudělají padlého anděla, pomyslel jsem si. A šel jsem spát. 

„Anděli Dymerisi Louche předstup," vyzvala mě plavovlasá žena. Já tak učinil.

„Je pravda, že si měl styk s démonem jménem Aldon Dene?"

„Ano," odpověděl jsem. „Ale byl jsem pod vlivem kouzla." 

„Tvým trestem bude bičování a u toho budeš recitovat pravidla. O trest se postará tvůj šéf a můj pomocník bude přihlížet."  rozhodla. Já si oddechl. 

Klečel jsem na nádvoří u centra lovců, měl jsem holá záda a čekal, než přijde můj šéf s tím pomocníkem. Šéf přišel. V ruce držel bič. „Tak můžeme začít," řekl a přišla první rána.

Já začal recitovat pravidla andělských lovců. 

„Pravidlo první žádný anděl nesmí mít styk s démonem."

Druhá rána. 

„Pravidlo číslo dva žádný anděl nesmí mít styk s člověkem."

A takhle to pokračovalo do stovky. Dostal jsem přesně sto ran. Cítil jsem jak mi po zádech teče krev. Strašně to bolelo. 

„Pro dnešek máš volno a zakazuju ti opustit pevnost lovců," řekl šéf a chtěl odejít ale zastavil se. Otočil se. „Natáhni ruku." Já poslechl a on mi nandal náramek blokující magii. Proměnilo mě to do lidské podoby. 

„Budeš moji používat jen svoje andělské smysli a malá kouzla." oznámil a odešel. 

Oweri, můj přítel, se ke mě přihnal a pomohl mi na nohy. 

„Ošetřím ti to," nabídl. 

„Díky." řekl jsem vděčně. 

Pomohl mi na pokoj. Já si lehl na postel a on vzal si do ruky mokrý hadr a otíral mi krev ze zad. Položil mi na záda ruce a já ucítil hřejivé teplo. Cítil jsem jak se rány zatahují. „Více bohužel nesvedu, zůstanou ti tam jizvy."

„Díky Oweri."

On si sedl na postel. „A ty ses jako vážně vyspal s démonem?" zeptal se. 

„Ano," odpověděl jsem. 

„Jaké to bylo?" zajímal se. 

„Bylo to ďábelské," řekl jsem zasněně.

On se zasmál. „Snad ses do něj nezamiloval?" 

„Do takového parchanta? Vždyť mě očaroval, jinak bych se s ním nevyspal."

„Takže zamiloval."

„Ne, použil na mě svoji schopnost sukuby."zavrčel jsem. 

„Ale musím přiznat, že to byl nejlepší sex mého života." 

Oweri se tomu zasmál. „No nic, já mám práci." řekl.

„Tak zatím," rozloučil se. 

„Ahoj." 

Já jsem tam ležel znova myslel na Adona. Na ty jeho černé vlasy, rudé oči, krásné rohy, jeho sexy tělo a hlavně jeho velký ehm ehm, radši nic. Nebo budu nadržený. Tak jo musím přiznat, že mě Adon přitahuje, aspoň fyzicky, ale rozhodně jsem se do toho parchanta nezamiloval. To ne. Je to povahou zmetek. Navíc je démon a já anděl. To je zakázané. 

Po tom velikém přemýšlení nad Adonem jsem usnul. 

Zdálo se mi o něm, jak se přicházíme po lese, jak se držíme za ruce, jak se naháníme, jak padáme na zem a tam se líbáme. Jsme v lidské podobě. Jak ze sebe navzájem strháváme oblečení. Jak se milujeme...

Probral jsem se. Se stojákem. „Kruciš," zavrčel jsem. Zaběhl jsem do koupelny a tam se o to postaral. Napustil jsem si vanu, ohřál ji svoji silou a opláchl se. 

„Co teď asi budu dělat," zamumlal jsem. Mám dnes volno a nesmím nikam jít. Rozhodl jsem se, že si budu číst a tak jsem si vzal knížku, ale nemohl jsem se na ní soustředit pořád jsem myslel na Aldona. 

Copak asi teď dělá. Vím, že večer někoho zase někoho šuká. Ale co dělá přes den? To bylo otázkou. Při představě, že to dělá s někým jiným mnou projela žárlivost.

Až jsem z toho praštil do zdi. Ale ne! Žárlivost! Chtíč! Už mám dva smrtelné hříchy. Abych ještě neměl smilstvo. To ne!! Jsem špinavý. Já se nechci stát padlým andělem. Vždyť jsem andělský bojovník. To radši smrt. Hodně bolestivou. 

Po tomhle šílení jsme se pokusil začíst do knížky. Ale marně, naštvaně jsem ji hodil na zem. Hněv. Ne!! Další...

Co to se mnou děláš Aldone! Jeden styk s sebou mě tak zkazil. 

Zakřičel jsem frustrovaně. „Kurva!"

A ještě jsem sprostý! Kdyby mě slyšel šéf, nebo ještě hůře bůh. Pravděpodobně bych skončil v pekle. Ale s Aldonem... Hmm. 

Musím ho vidět. Rozhodl jsem se. Poruším zákaz. A zabiju Aldona, abych mel už klid. Určitě ho nemiluji,  určitě jsem pod nějakým jeho kouzlem.  A to se zruší zabitím. Tak to určitě je. Musí. Připravil si věci a vydal jsem se tedy z pokoje. Proplížil jsem se z území lovců. A přemístil za pomocí náhrdelníku, který jsem čmajznul šéfovi se do vesnice. Ano zapáchal jsme krádež, já vím. 

   Zase k lesu. Šel jsem do vesnice. Někde tu musí být. Tentokrát jsem se nepřeměňoval, stejně jsem byl v lidské podobě kvůli tomu zpropadenému náramku,  a použil jsem svoje stopařské schopnosti. Zachytil jsem stopu démona vedoucí do lesa. Následoval jsem ji až do jeskyně. Vešel jsem dovnitř. Teď  jsem vypil ten lektvar, co jsem minule tak hloupě zapomněl. Tasil jsem meč. Páchlo tu to krví. V dlani se mi objevil oheň a já spatřil mrtvá těla lidí i zvířat. Zamračil jsem.Tohle uřčitě neudělal Aldon. Sukuby takové nejsou. Chtěl jsem už jít když v tu chvíli mě něco povalilo na zem. Zasyčel jsem bolestí, když se moje záda dotkla ostrého kamene. A do hrudi se mi zaťali drápy toho démona. Pohlédl jsem na něj. Byl to vlčí démon. Podle toho, co jsem viděl.  Vyčaroval jsem kolem sebe ohnivou stěnu. Démon zavrčel. Já se snažil natáhnout pro meč ale marně. Jen jsem odrážel útoky a snažil se utéct. Ale démon byl strašně silný kvůli tomu náramku. Proč já se sem vydal?

Srazil mě znova na zem. Bolestně jsem vydechl. Chtěl mi prokousnout krk. 

Zavřel jsem či a připravoval se na smrt. Najednou jsem utcítil jak mi něco šplouchlo na obličej. Otevřel jsem oči. Vlk byl probodnutý skrz na skrz mým mečem. Někdo toho vlka ze mě odtáhl a moje oči se setkaly s očima mého zachránce. Byl to Aldon. Natáhl ke mě ruku. A já ji přijal. Vytáhl mě na nohy. „Děkuju," řekl jsem. 

„Neděkuj, zadarmo to nebude. Nejsem žádný samaritán."

„Co za to chceš?" zeptal jsem se. I když jsem věděl, co to bude. 

Vytáhl jsem meč z vlka očistil ho a vrátil do pochvy. 

„Já čekám, tak co chceš?"zeptal jsem se. 

„Tebe." řekl jen a přistoupil ke mě  dal mi lehký polibek na rty. Já jsem ucítil jak se mi červeň žene do tváří. Polibek trval sotva sekundu, ale já byl celý rudý. 

„Ale tady se někdo zčervenal" popíchl mě.

„Takže zase půjdeme to udělat do toho mlýna?" zeptal jsem se.

„Kdo říkal, že i chci dělat?" 

„A co tedy chceš."

„Chci s tebou strávit čas, třeba jít na rande, poznat tě," řekl.

„Jelikož jsi mi zachránil život, tak ti to dlužím." řekl jsem.

Vydali jsme se spolu do hospody, oba jsme byli v lidské podobě.Posadili jsme se do rohu. Kde jsme měli výhled na celou hospodu, ale na nás nebylo vidět. 

„Tak Dymerisi, co děláš ve svém volnu?" zeptal se. 

„Čtu si, trénuju a zahradničím," odpověděl jsem.

„Hmm to je nuda."

„Co děláš ty teda."

„Věťsinu času s někým píchám," řekl se smíchem a já protočil očima.

„Děláš ty něco jiného?"

„Taky provádím všem okolo problémy." 

Zasmál jsem se. „Klasický démon." 

„No co." Pokrčil rameny.

„Ty jsi zase klasický anděl. Beztak, že pomáháš na potkání."

„Máš pravdu." přiznal jsem. 

„Nechceš se projít do lesa?" Zeptal se. „Znám tam dost pěkné místo." dodal.

„Proč ne." 

Vydali jsem se po cestě do lesa. Vedl mě mimo cestu. Až jsme došli na malou mýtinku s rybníčkem. Měl křišťálovou vodu. Bylo to nádherné místo. Najednou mě povalil na trávu. A přitiskl své rty na moje. Jemně s s nimi začal pohybovat. Jak se ode mě oddělil řekl:„Co kdyby jsme si zaplavali?" Já jsem souhlasil. Vysvlékli jsme se do naha. On tam skočil šipku. Já šel pomalu a otužoval se. Koneckonců jsem ohnivý anděl, vodu moc nemusím. Ten šmejd ale na mě začal cákat. „Aldone!" zařval jsem na něj. „Copak miláčku?" zeptal se. „Necákej a neříkej mi miláčku."

„Suchare." vyplázl na mě jazyk. 

„Děcko." opáčil jsem. 

On ke mě připlaval a pleskl mě přes zadek. „Ty šmejde!" skočil jsem mu po něm a potopil ho. Pod vodou mě zase políbil. A já spolupracoval.