Ztracená elfí Princezna 1
Byla zmatená, točila se jí hlava, hrdlo měla vyprahlé. Zdálo se jí že v tom proklatém lese bloudí už hodiny či dokonce dny, ve skutečnosti jen dvě hodiny. Byla v Temném hvozdě, cítila se tu divně, měla divný pocit, že tu je něco zlého a také se jí zdálo to tu povědomé, věděla, že je tu elfí palác, měla ho v paměti přestože tu nikdy nebyla.
Její kůň ji z nějakého důvodu utekl, nechápala to, nikdy ji to neudělal. Začínala se jí zmocňovat únava a staré zranění se probralo k životu, skácela se k zemi, kde propadla spánku. Ten jí ale byl dopřán jenom na chvíli, její bystré smysly něco zachytili. Ihned se probrala a postavila. Tasila zbraně a zabila prvního obřího pavouka. Sejmula druhého a třetího a čtvrtého, ale pavouků stále přibývalo. „Tohle je můj konec," zamumlala pro sebe. Únava, zranění, žízeň a neschopnost použít magii dělala své. Když už se v duchu začala loučit se životem pavouci začali umírat. Skupina lesních elfů pod vedením prince Temného Hvozdu je zasypala šípy. Oddychla si a na tváři zahalené v kápi se ji rozlil radostný úsměv, jak spatřila svoji černou kobylku Sivire. Ta k ní ihned přiběhla. „Děkuji ti Siv," pohladila ji po čenichu. Jakmile elfové dobojovali tak ji obklíčili a namířili na ní své zbraně. Princ Legolas k ní přistoupil. „Odevzdej nám všechny zbraně," nařídil. Poslechla ho. „Už žádné nemám," řekla a mluvila pravdu. On ji ale nevěřil. A tak ji prohledal, opravdu nic jiného u sebe neměla.„Dobře." řekl.
„Kdo jsi a co tady děláš?" zeptal se.
„Jsem jen potulná elfka, tudy jenom procházím."
„Víš, že vstup do lesa může povolit jenom sám král?"
„O tom jsem nikdy neslyšela."
„Budu tě muset zavést za ním. On rozhodne jestli smíš pokračovat nebo skončíš v žaláři."
Komentáře
Okomentovat