Nefritový princ a malý zlodějíček

 

Zadaná slova: Vězení, trest, mříže, loupež, rozhodnutí, volba, zrada, zoufalství, vražda, smrt, bolest , kopce, příroda, řeky, bohatsví, mizera, mistr, vůdce, palác

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Mladý kluk utíkal z loupeže před strážemi, jmenoval se Meng Yao, byl to pouliční zlodějíček patřící do gangu Nie a právě uloupil jedné šlechtičně náhrdelník. Byl to takový malý mezera. Běžel, co mu síly stačily. Stráže řvali. „Zloděj!” „Z cesty!” 

Na chvíli se jim ztratil, ale byl v pěkným průšvihu. Nemohl kam utéct, ocitl se v slepé uličce. Slyšel jak se stráže blíží, když v tu chvíli ho někdo přirazil ke zdi a políbil ho. 

Meng Yao zavřel oči. Strážníci přiběhli. „Zmizel nám!” zařval jeden. „To bude mít zas velitel radost.” řekl další. A odešli. 

Ten, co ho políbil přestal a odtáhl se od něj. Meng Yao otevřel oči a hned je vykulil. Právě hleděl na prvního prince Lanského, prince Lan Xichena, prvního nefrita. Zewu Jun. Chtěl něco říct, ale z jeho úst nevyšlo nic. Nakonec se mu povedlo vyslovit chabé děkuji. 

„Rádo se stalo,” usmál se Xichen. A vyhlédl z uličky. „Už by měli být pryč.” 

Meng Yao zakýval hlavou. A vydal se pryč. Byl lehce zmatený a rudý v obličeji. Měl v hlavě zmatek. Otočil se a spatřil Xichena, jak na něj s hřejivým úsměvem hledí. Také se na něj usmál a dal se na odchod. Ještě než zmizel z dohledu slyšel:„Prosím už nekraď.”

To ti nemohu slíbit, pomyslel si. 

Dorazil do sídla zlodějů. „Tak co jsi ukořistil?”ptal vůdce Nie Minguje. „Tohle,” vytáhl náhrdelník. „Šikovný A-Yao.” pochválil ho. Meng Yao se pousmál. 

„Byli nějaké problémy?” zeptal se Minguje. 

„Ne.”zalhal A-Yao. Byly! Meng Yao uměl dobře lhát, proto byl vynikajícím zlodějem. 

„Můžeš si jít,”propustil ho.

Meng Yao šel do svého pokoje si odpočinout. Posadil se na postel a meditoval. Po hodině  přišel do jeho skromné místnosti bratr jejich vůdce Nie Huaisang. „Bratr má pro tebe úkol A-Yao.” oznámil. Meng Yao tedy přestal a vydal se za ním. 

„Meng Yao,”oslovil ho a A-Yao věděl, že to bude něco důležitého.Většinou ho nazýval A Yao. 

„Jaký je úkol?” optal se. 

„Ukrást nefritovým princům koruny.” řekl a Meng Yao zbledl. 

„Je to snad problém?” zeptal se Mingjue, když viděl jeho výraz. 

„Nne to ne. Jen jsem byl překvapen, je to dost riskantní.”

„Proto jsem pro tu práci vybral tebe, věřím ti.”

„Děkuji za důvěru.” řekl A-Yao a v krku se mu začal tvořit  knedlík. 

„Plán je takový, princ Lan Xichen hledá nového komorníka a ty půjdeš na jeho místo a získaš si jeho důvěru a pak…“

„Ukradnu ty koruny.” dokončil Meng Yao. 

„Přesně.” souhlasil Minguje. „A tohle si oblečeš.” ukázal mu na hromádku oblečení. 

Meng Yao ji převzal. „Propouštím tě, vrat se až budeš mít hotovo.” řekl a A Yao odešel.

Ve svém pokoji se převlékl, jen si k obleku vzal i masku a vyrazil do paláce  Oblačné zákoutí. Postavil se do fronty lidí, co čekali až na ně přijde řada. 

Byl zavolán do místnosti. Rozhlédl se. Byl tu čtyři lidi. Jedna žena a tři muži. „Tak jo, já jsem vrchní komornice Fai Akano,” představila se. „Tohle je  Shu Lin, komorník Lan Wangjiho.” ukázala na muže vedle sebe. „A tihle dva jsou Arasu a Skiho Amoto jsou jejich osobní strážci” ukončila svoji řeč. 

„Já jsem Meng Yao,” řekl „A ucházím se o práci komorníka.” 

„To vím, co by jste jinak tady dělal.” zasmála se. 

„Tak musím si tě otestovat, já ti budu pokládat otázky a ty budeš odpovídat, rozumíš?”

„Ano,” řekl Meng Yao.

„Otázka první. Co budeš dělat když bude hořet?” první otázka.

„Dokážu ovládat vodu, svoji schopností ji vyčaruji a oheň uhasím.” odpověděl. 

Následovalo dalších dvacet otázek, na vše odpověděl správně. „A teď váš musím požádat o sundání té masky.”

Jelikož tady nebyl nikdo, kdo by ho znal uposlechl. Odhalil svoji roztomilou tvář s dolíčky. 

„Proč tak překrásnou tvář schovávate?,” optala se udiveně Akano. 

„Ve městě mám spoustu nepřátel,” řek jen. A byla to pravda, ale hlavně ji měl kvůli Lan Xhichenovi, aby ho nepoznal. A plus stráže. 

„Dobře, to chápu.” odpověděla.„A teď prosím jděte ven, já se musím poradit tady s kolegy.”:

Meng Yao vyšel ven. Po deseti minutách si ho zavolali. „Už jsme se rozhodli. A naše rozhodnutí zní, že tu práci dostaneš.” oznámila a A Yao v nitru začal radostí skákat.

První část splněna, teď druhá získat si důvěru prince. 

„A vidím, že oblečení máte, tak teď vás Arisu zavede do vašeho pokoje a ukáže vám palác .” 

Meng Yao přikývl a nasadil si masku. Obdržel od vedoucí pohled. „Kvůli bezpečnosti.” 

Ona uznale kývla a mávala rukou. 

Arisu ho tedy provedl po paláci, naposledy navštívili princovi komnaty. Arisu zaklepal a Meng Yaovi se zatajil dech. Otevřel po chvíli princ Xichen. A Yaovi zrudly tváře, naštěstí to nebylo pod maskou vidět. 

„Dobrý den princi,” pozdravil Arisu. „Zde vám vědu vašeho osobního komorníka.” 

„Dobře,” usmál se vřele princ. „Můžeš jít Arisu” odstoupil ode dveří a řekl. „Ty můžeš jít dal, trochu se poznáme.” 

Meng Yao nervózně polkl. Klid, to bude v pohodě. Chce tě jen poznat. 

V kročil do jeho komnaty. „Posaď se prosím,” řekl princ. A Yao tak učinil. Princ se posadil naproti jemu do tureckého sedu naproti jemu.„Dáš si čaj,” nabídl. Meng Yao přikývl. A Lan Xichen nalil oběma. 

„Nejdříve, jak se jmenuješ?”

„Meng Yao pane.”

„Kolik ti je?”

Dvacet čtyři.”

„Máš nějaké sourozence?”

„Ano, ale omluvám se, nechci se o tom bavit.”

„Dobře.”

„Máš nějaké koníčky?”

„Rád čtu.”  

Takhle si povídali další hodinu, než se Meng Yao vydal do svého pokoje. Sundal boty a masku a lehl si na postel. Už byla noc. Šel spát brzy.

Dalšího dne se probudil a šel na snídani do kuchyně, pojedl a vydal se plnit svoje nové povinnosti. 

Princ se dneska rozhodl jít se projet na koni a přál si jeho společnost. Došli do stáji a Lan Xichen si osedlal svého oře. „Já ale nemám koně,” řekl Meng Yao. „Půjč si tamtoho,” ukázal na černého teplokrevníka. „To je Shuri, je moc hodná nemusíš se bát.”

„Dobře, ale já neumím jezdit.”

„Tak pojedeš semnou.” natáhl ruku. Meng Yao se začervenal. „Ale Zewu June, to se nehodí, není vhodné aby tento pokorný jel na stejném koni.” 

„Mě to nevadí,” řekl. Meng Yao to tedy přijal a nechal se vytáhnout do sedla. Je-li přes přírodou, přes kopce, řeku.  Nakonec dorazili na mýtinku s jezírkem. Tam Lan Xichen zastavil. Slezl z koně a pomohl Meng Yaovi. Posadili se na trávu a hleděli na přírodu kolem.Užívali si to ticho.„Je tu krásně,” řekl A Yao. „To je.” souhlasil nefrit. 

„Nevykoupeme se,”navrhl Xichen.

„Můžeme.

Oba se svlékli, ale nechali si svoje spodní prádlo a skočili do vody. Chvíli plavali, pak ale princ na něj začal cákat. To si Meng Yao nenechal líbit. Taky mu to oplatil. „Ty jeden,” zasmál se. 

Pak se vydali zpět do paláce, Xichen měl hodinu šermu s mistrem Shenem. Kterého Meng Yao potkal  když ho tu Arisu provázel. Princi sloužil A Yao svědomitě. Byl s jeho prací spokojen.  

Den utekl rychle. Za chvíli už A Yao se připravoval ke spánku. Když si ho princ nechal zavolat. 

Zaklepal na dveře. „Dále,” ozvalo se. Meng Yao vešel. „Dobrý večer Zewu Jun,” pozdravil uctivě. „Dobrý večer A Yao.” pozdravil na oplátku princ. „A můžeš mi říkat Xichen.” 

„Děkuji.”  

„Posaď se prosím.” ukázal na místo, kde minule seděl. 

Meng Yao poslechl. „Jsi ty viď.” řekl Xichen. 

A Yao ztuhl. Jak to ví? Ptal se sám sebe. 

„Cítím energii, skrz ní poznám lidi a taky vím jak se cítí.” vysvětlil.

Meng Yao se na něj podíval. „Podle tvého výrazu poznal, na  co myslíš.” dodal. 

„Proč jsi mě políbil?” zeptal se.

„Abych tě zachránil.”

„Tento pokorný ti děkuje.” řekl upřímně Meng Yao.

„Máš ty nějaký schopnosti?” zeptal se Lan Xichen. 

„Ovládat vodu a šestý smysl.” řekl A Yao. 

„To je pěkné.” uznal Xichen.

„Ta tvoje schopnost taky,” 

„Spíš mi to je občas přítěží,” zamumlal Xichen. Lan Xichen cítil Meng Yaovu nervozitu. Nevěděl proč. 

Meng Yao byl na nervy z Lan Xichenovi přítomnosti. To se mu moc nestávalo, nechápal to. V břiše mu bylo zvláštně a na lících cítil červeň. 

Tu masku, přestože ho Xichen poznal, si nechal na sobě. Nechtěl aby viděl jeho rudé líce. Lan Xichena ta maska štvala, chtěl ho vidět. Do A Yaa byl delší dobou zamilován. Meng Yao si ho ale nikdy nevšiml, byl v přestrojení. Toužil po něm. Po jeho přítomnosti. A jeho těle. Ale musel počkati. Nejdříve ho chtěl poznat, jeho povahu, jeho osobnost. 

Meng Yao vycítil, na co Xichen, vstal a políbil ho. Lan Xichen polibek prohloubil. Jemně ho kousl do rtu a vnikl mu jazykem do úst, začali mírně zápasit o dominanci. Xichen s přehledem vyhrával. Odtáhli se od sebe a hleděli na sebe. Lan Xichen zamilovaně a Meng Yao s touhou. Znova se políbili a vstali. Lan Xichen šel s Men Yaem k posteli a A Yao couval. Dokud nespadl na postel. Zewu Jun opřel ruce vedle jeho stehen a naklonil se k němu, zmocnil se jeho rtů. Meng Yao spolupracoval. 

Lan Xichen chtěl mu rozvázat opasek, ale A Yao dostal strach, vymanil se z jeho držení a utekl do svého pokoje. Kde práskl dveřmi a opřel se o ně celý zadýchaný a rudý. 

Zewu Jun byl jako opařený. Asi jsem šel na to moc rychle.

Meng Yao šel radši spát, Lan Xichen na druhou stranu nemohl usnout, pořád musel myslet na něj. 

Další den ráno se Meng Yao probudil a šel za Xichenem, jestli něco nepotřebuje. Ale ten ho poslal pryč. Že nechce být rušen. 

A Yao učinil rozhodnutí, že se pokusí ukradnout korunu Wangjimu. Šel do jeho komnat. Stráže se zrovna střídaly, takže tam před dveřmi nikdo nehlídkoval. Bylo časně, ještě spal a korunku mě položenou na nočním stolku a tak ji vzal a schoval do hábitu.Oddechl si a vypařil se. 

Vešel do svého pokoje a nasadil se masku. Korunku schoval, večer ji odezdá svému šéfovi. Tak a teď jen Zewu Jun. Absolutně se mu to dělat nechtělo. Ale musel, nesměl se dopustit zrady vůči svému vůdci. Ale zase zradí Xichenovu důvěru. 

„Volá si tě princ Zewu Jun,” přišla stráž. 

„Děkuju za oznámení,” pověděl mu. 

Zaklepal na dveře, po vyzváni vstoupil dál. Otevřel dveře  a setkal se s chladným pohledem Zewu Juna. Jsem v háji. Vřelost byla pryč. 

„Mému bratru se ztratila korunka nevíš o tom něco Meng Yao?” zeptal se a podíval se mu do oči.

Meng Yao se otřásl. Ne chladem, ale strachem. „Nevím o čem to mluvíš.”  

„Nebude ti jinak vadit, když ti prohledáme pokoj?”

„N-ne.”

Jsem v prdeli!

„Stráže!” křikl.

„Ano princi?” vešel strážný.

„Prohledej tady Meng Yaovi pokoj.”

„Ano princi,” uklonil se a odešel.

Po chvíli přišel…A v ruce držel korunu Xichenovu bratra. „Tohle jsem tam našel princi.” Zewu Jun si ji převzal.

„A co je tohle?”

„Prosím neubližujte mi .” začaly mu po tvářích téct slzy. Sklopil pohled a vzlykl. Xichen k němu přistoupil a uchopil ho za bradu. „Neboj se. Tvůj trest bude rok ve vězení.”  

„Stráže,” oslovil strážníka. „Odveď ho do vězení, bude tam dokud to neodvolám.”  

Strážník se chopil A Yaa. Ten se začal vzpírat, tak ho udeřil, on přestal a nechal se odvést. 

Hodil ho cely. Zavřel dveře a A Yao se přihnal ke mřížím  a udeřil do nich. Naštvaně zařval. Ale věděl, že může být rád, že ho třeba nezbičovali. 

Po hodině přišel Lan Xichen. „Proč jsi to udělal?” 

„Neměl jsem na výběr.” 

„Jak to myslíš?”

„Můj vůdce mi to přikázal.”

Time skip

A tak byl v cele rok. Lan Xichen za ním jednoho dne přišel a pustil ho. „K těm zlodějům se už nevrátíš,” řekl.

Meng Yao se na něj podíval. „Budeš můj komorník na dále. Ale budu tě mít na očích.” pohrozil. 

A Yao měl volno a šel se projít po zahradách paláce. Užíval si nádhernou scenérii, když uslyšel křik. Byl zvědavý, vydal se tam. Viděl na zemi někoho ležet v kaluži krve! Přispěchal na pomoc. Tohle by mohlo mi vylepšit reputaci u Zewu Juna. Když mu pomůžu

Když v tu chvíli přišli stáže. „Vražda!” vykřikl jeden. A podívali se na Meng Yaa. „Nám neutečeš vrahu.”

Meng Yao se dal na útěk. Ale do někoho vrazil.  

Narazil do Lan Xichena. Vzhlédl a polkl. „Co se…” nestihl doříct, jelikož přiběhl strážce. „Ještě že jste ho chytl princi, právě někoho zavraždil.” 

„Zavraždil co…” byl zmaten Zewu Jun. 

Meng Yaa se chopilo zoufalství. Vždyť on za nic nemohl. „Já nic neudělal.” řekl třesoucím se hlasem. A pohledl Lan Xichenovi do očí.