Láska si nevybírá 1 (18+)

 

Kapitola 1

      „To ty jsi ten vyhlášený zabiják," zašeptala upíří šlechtična poté se usadila v místní butice v rohu místnosti. „Ano," řekl jen bez toho, aby zvedl pohled a podíval na narušitelku jeho času. „Kdo se ptá?" teprve teď se na ní podíval. Byla to žena, to mu bylo jasné podle hlasu. Musela to být upíři šlechtična, podle její bledé kůže a drahého oblečení. „Miko Himoto, nejmladší dcera z jednoho z nejstarších upírských rodů." představila se. Mladík se ušklíbl. „A co si přeje, tak mladá a krásná dáma. Snad ji nějaký upírek s někým nepodvedl." řekl s mírným výsměchem ve svém hlase. „Tos uhodl."  podrvdila. „Ty to s děvčaty moc neumíš, co?" dodala. „O koho se jedná?" zeptal se na rovinu a ignoroval předešlou otázku upíří dámy. „Laito Sakamaki, princ upírů, syn samotného Touga Sakamaki, známého spíše jako KarlHeinz." odvětila. 

Mladík kývl. „Do kdy?" zeptal se. „Máš na to dva týdny čas, a tady máš pár informací o něm," podala mu černý notes. „Zaplatím vám, až bude po všem." Nájemný vrah zvedl tázavě obočí. „Najednou mi zase vykáte." Dáma se jen nevinně usmála. „Na chvíli jsem zapomněla na vychování." „Asi za to může Laito, co?" Žena si opovržlivě odfrkla. „Dva týdny," řekla a odešla. Mladík s úsměvem zavrtěl hlavou. „Tak co Hideki, zase další kšeft?" otázal se číšník, jež byl jeho dlouholetým přítelem. „Ano," odvětil vesele mladík, teda Hideki. „Jedná se o upírského prince." svěřil se mu. „Fíha, to je síla," pískl. „A co ji vlastně provedl?" zajímal se. „Asi ji s někým podvedl, ty ženy jsou ale zákeřná stvoření. Ještě, že mě berou muži," podíval se mu do očí. „To jo kamaráde," poplácal ho po rameni a vtiskl mu jemný polibek na líčko. Hidekiho tvář pokryl mírný ruměnec. „Takhle si o mnoho roztomilejší, než obvykle," zašeptal mu u ucha, které trochu olízl. Z Hidekyho úst unikl malý vzdech. 

    Jeho přítel měl s tou roztomilostí pravdu, Hideki byl menší postavy s fialovými vlasy po fialkách, jasně modrýma andělskýma očima, plnými rty říkající si o polibek a když se usmál měl dolíčky.

   „Opatruj se můj nuníku," daroval mu motýlí polibek na nosík. „Ať tě ti upíři nepokousají." „Proč by měl upír kousat jiného upíra?" „Nikdy nevíš, co se jim žene palicí. Například ty jsi ze mě pil." „To bylo jenom proto, že jsem byl dehydrovaný a úplně zesláblý!" odporoval Hideki. „Dlouho jsem nepil," dodal už mírnějším tónem. „Vždyť jo," řekl chláchovivým hlasem. „Kdy vyrazíš?" zeptal se. „Hned zítra ráno," Barman se k němu zase naklonil. „Za chvíli zavírám, co si trochu užít, když mám ty narozeniny." „Mikayelo, ty divochu." Zmíněný se jen zasmál a šel se vrátit k pultu dobrovázen Hidekiho pohledem upírajícím se na jeho pozadí.  Mikayelo se na místě otočil a ukázal na něj srdíčko a věnoval mu ten nejkrásnější úsměv, na který se kdy zmohl. Hideki to opětoval. „Už se těším," řekl potichu. Jeho přítel ho nemusel slyšet, on to poznal z jeho rtů. „Máš na co." odvětil Mikayelo stejným způsobem.  Fialovlasý se zasmál. 

   „Konečně doma," zajásal Mikayelo. „To jo," přitakal Hideki. 

   Barman to už nemohl vydržet, prudce přirazil svého přítele na stěnu a vášnivě ho líbal. Několikrát mu vklouzl jazykem do úst a Hideki se nechal. Jeho ruce vklouzli do Mikayelových středně dlouhých  blonďatých vlasů a mírně za ně zatahal. Reakce bylo shodná s jeho očekáváním, Mikayelo slatně zasténal na menší bolest. Tento blonďatý pekelný sexy upír pracující, jako barman U Spící Lišky je masochista, bolest ho rajcuje, zbůsobuje mu potěšení. Oddělil se od jeho sladkého Hidekiho kvůli kyslíku. „Přesuneme se do postele, ano." oznámil mu a zvedl ho do náruče. V pokoji ho hodil na postel, sedl si mu na podbříšek a uvěznil mu ruce v silném sevření, až Hideki musel syknout. Znovu se vrhl na jeho rty, občas mu ten spodní stiskl mezi zuby. Znovu jejich vášnivé vyměňování slin přerušil, tentokrát ne kvůli kyslíku ale, aby ho i sebe mohl osvobodit od oblečení. Uchopil do rukou lem Hidekiho trička. Fialovlásek se poslušně posadil a nechal si přetáhnout vrchní svršek přes hlavu. Jeho triko s logem hry Assassin's Creed skončilo na zemi, stejně jako zbytek oblečení obou dvou. Jakmile byli úplně nazí znovu se jejich rty setkali v poliblku. Mikayelovi drzé ruce cestovlali po fialovláskově těle. Až se zastavili na fialovláskově zadku, zmáčkl mu půlky a trochu je zmáčkl. Zaťal do nich nechty a Hideki překvapeně vyjekl do jeho rtů. „Ale ale snad to nebolelo ty můj milovaný upírečku," řekl posměšně po té, co se od něho oddělil. „Jasně, že to bolelo baka!" vykřikl. „Hideki mluv slušně, nebo dostaneš na zadeček," napomenul ho rodičovský tónem, ve kterém bylo slyšet varování. „Už se bojím ty kreténe," v jeho hlase zazněla ironie, již Mika naprosto nesnášel. „Toho budeš litovat," sdělil mu temným hlasem a vstal. Vytáhl ho za paži. „Ohni se přes okraj postele," rozkázal. Jeho ruka ukazovala na postel. „Ani mě nehne," založil se ruce na hrudi. Z jeho hrdla unikl nervózní smích. Blonďák se zle zamračil. „Máš poslední šanci, nechtěj mě  naštvat," zvedl varovně prsteníček. Ale Hideki stále stál se založenýma rukama a sebevědomě se usmíval nehledě na to, že mu hrozí výprask jeho dokonalé zadnice a navíc byl úplně nahý. „Právě sis vysloužil výprask opaskem, jestli budeš pokračovat z opasku se stane bič. Takže co uděláš?"  napodobil jeho postoj a tázavě se na něj podíval. Ale s Hidekim to ani nehnulo. „Fajn, jak chceš," otevřel skříň a vytáhl jezdecký bič, který měl na svého koně Imika a svého přítele. Švihl s ním do vzduchu. Podíval tázavě na Hidekiho. „Poslechneš?" zeptal se, i když věděl, že je to k ničemu. Modrooček zavrtěl s úsměvem na tváři hlavou. Mika se zamračil. Popadl ho za paži a švihl s ním o okraj postele. Následně mu uštědřil první ránu. Hideki bolestivě vyjekl. Položil si na zadek ruku, jako štít. „Tak to ne můj upírku," zavrtěl nad tím hlavou blonďáček. „Dej tu ruku pryč nebo ti ji budu muset držet." Hideki poslechl. „Hodný, za to ti odečítam deset ran, takže budeš mít jen deset." Udeřil ho podruhé a Hideki na to reagoval hlasitým vyjeknutím. A takhle se to opakovala osmkrát. „Tak a to byla desátá rána." oznámil a posadil se k němu na postel. Jeho přítel k němu ihned přišel po čtyřech. Uchopil Mikouvu chloubu do úst, lízal, sál, občas i trochu skousl. Začal pomalu, až mučivě pohybovat nahoru a dolů. Mika sténal slastí. „Z rychli, prosím z rychli," škemral, blonďaté vlasy mu padaly do obličeje. Mika to už nemohl vydržet uchopil Hidekiho za vlasy a určoval si vlastní tempo. V jeho peníze začalo škubat, za chvíli se udělá. Oba to cítili. Pár tahů nahoru a dolu a bylo hotovo. Miko mu nastkříkal přímo do pusy. Hideki jako poslušný chlapec to spolkl. „Tak co chutnalo mojí děvce?" zeptal se blonďák ze srandy.

„Tak co líbilo se to mému pánovi," zazubil se Hideki. Na bradě stále měl kapličku spermatu a na rtech taky. 

Mika si ho přitáhl do polibku. Cítil chuť vlasní tekutiny, ale to mu nevadilo. Odtáhl se... 

„Klekni si na čtyři a neočekávej, že tě budu šetřit." ďábelsky se pousmál.

      „To ty jsi ten vyhlášený zabiják," zašeptala upíří šlechtična poté se usadila v místní butice v rohu místnosti. „Ano," řekl jen bez toho, aby zvedl pohled a podíval na narušitelku jeho času. „Kdo se ptá?" teprve teď se na ní podíval. Byla to žena, to mu bylo jasné podle hlasu. Musela to být upíři šlechtična, podle její bledé kůže a drahého oblečení. „Miko Himoto, nejmladší dcera z jednoho z nejstarších upírských rodů." představila se. Mladík se ušklíbl. „A co si přeje, tak mladá a krásná dáma. Snad ji nějaký upírek s někým nepodvedl." řekl s mírným výsměchem ve svém hlase. „Tos uhodl."  podrvdila. „Ty to s děvčaty moc neumíš, co?" dodala. „O koho se jedná?" zeptal se na rovinu a ignoroval předešlou otázku upíří dámy. „Laito Sakamaki, princ upírů, syn samotného Touga Sakamaki, známého spíše jako KarlHeinz." odvětila. Mladík kývl. „Do kdy?" zeptal se. „Máš na to dva týdny čas, a tady máš pár informací o něm," podala mu černý notes. „Zaplatím vám, až bude po všem." Nájemný vrah zvedl tázavě obočí. „Najednou mi zase vykáte." Dáma se jen nevinně usmála. „Na chvíli jsem zapomněla na vychování." „Asi za to může Laito, co?" Žena si opovržlivě odfrkla. „Dva týdny," řekla a odešla. Mladík s úsměvem zavrtěl hlavou. „Tak co Hideki, zase další kšeft?" otázal se číšník, jež byl jeho dlouholetým přítelem. „Ano," odvětil vesele mladík, teda Hideki. „Jedná se o upírského prince." svěřil se mu. „Fíha, to je síla," pískl. „A co ji vlastně provedl?" zajímal se. „Asi ji s někým podvedl, ty ženy jsou ale zákeřná stvoření. Ještě, že mě berou muži," podíval se mu do očí. „To jo kamaráde," poplácal ho po rameni a vtiskl mu jemný polibek na líčko. Hidekiho tvář pokryl mírný ruměnec. „Takhle si o mnoho roztomilejší, než obvykle," zašeptal mu u ucha, které trochu olízl. Z Hidekyho úst unikl malý vzdech. 

    Jeho přítel měl s tou roztomilostí pravdu, Hideki byl menší postavy s fialovými vlasy po fialkách, jasně modrýma andělskýma očima, plnými rty říkající si o polibek a když se usmál měl dolíčky.

   „Opatruj se můj nuníku," daroval mu motýlí polibek na nosík. „Ať tě ti upíři nepokousají." „Proč by měl upír kousat jiného upíra?" „Nikdy nevíš, co se jim žene palicí. Například ty jsi ze mě pil." „To bylo jenom proto, že jsem byl dehydrovaný a úplně zesláblý!" odporoval Hideki. „Dlouho jsem nepil," dodal už mírnějším tónem. „Vždyť jo," řekl chláchovivým hlasem. „Kdy vyrazíš?" zeptal se. „Hned zítra ráno," Barman se k němu zase naklonil. „Za chvíli zavírám, co si trochu užít, když mám ty narozeniny." „Mikayelo, ty divochu." Zmíněný se jen zasmál a šel se vrátit k pultu dobrovázen Hidekiho pohledem upírajícím se na jeho pozadí.  Mikayelo se na místě otočil a ukázal na něj srdíčko a věnoval mu ten nejkrásnější úsměv, na který se kdy zmohl. Hideki to opětoval. „Už se těším," řekl potichu. Jeho přítel ho nemusel slyšet, on to poznal z jeho rtů. „Máš na co." odvětil Mikayelo stejným způsobem.  Fialovlasý se zasmál. 

   „Konečně doma," zajásal Mikayelo. „To jo," přitakal Hideki. 

   Barman to už nemohl vydržet, prudce přirazil svého přítele na stěnu a vášnivě ho líbal. Několikrát mu vklouzl jazykem do úst a Hideki se nechal. Jeho ruce vklouzli do Mikayelových středně dlouhých  blonďatých vlasů a mírně za ně zatahal. Reakce bylo shodná s jeho očekáváním, Mikayelo slatně zasténal na menší bolest. Tento blonďatý pekelný sexy upír pracující, jako barman U Spící Lišky je masochista, bolest ho rajcuje, zbůsobuje mu potěšení. Oddělil se od jeho sladkého Hidekiho kvůli kyslíku. „Přesuneme se do postele, ano." oznámil mu a zvedl ho do náruče. V pokoji ho hodil na postel, sedl si mu na podbříšek a uvěznil mu ruce v silném sevření, až Hideki musel syknout. Znovu se vrhl na jeho rty, občas mu ten spodní stiskl mezi zuby. Znovu jejich vášnivé vyměňování slin přerušil, tentokrát ne kvůli kyslíku ale, aby ho i sebe mohl osvobodit od oblečení. Uchopil do rukou lem Hidekiho trička. Fialovlásek se poslušně posadil a nechal si přetáhnout vrchní svršek přes hlavu. Jeho triko s logem hry Assassin's Creed skončilo na zemi, stejně jako zbytek oblečení obou dvou. Jakmile byli úplně nazí znovu se jejich rty setkali v poliblku. Mikayelovi drzé ruce cestovlali po fialovláskově těle. Až se zastavili na fialovláskově zadku, zmáčkl mu půlky a trochu je zmáčkl. Zaťal do nich nechty a Hideki překvapeně vyjekl do jeho rtů. „Ale ale snad to nebolelo ty můj milovaný upírečku," řekl posměšně po té, co se od něho oddělil. „Jasně, že to bolelo baka!" vykřikl. „Hideki mluv slušně, nebo dostaneš na zadeček," napomenul ho rodičovský tónem, ve kterém bylo slyšet varování. „Už se bojím ty kreténe," v jeho hlase zazněla ironie, již Mika naprosto nesnášel. „Toho budeš litovat," sdělil mu temným hlasem a vstal. Vytáhl ho za paži. „Ohni se přes okraj postele," rozkázal. Jeho ruka ukazovala na postel. „Ani mě nehne," založil se ruce na hrudi. Z jeho hrdla unikl nervózní smích. Blonďák se zle zamračil. „Máš poslední šanci, nechtěj mě  naštvat," zvedl varovně prsteníček. Ale Hideki stále stál se založenýma rukama a sebevědomě se usmíval nehledě na to, že mu hrozí výprask jeho dokonalé zadnice a navíc byl úplně nahý. „Právě sis vysloužil výprask opaskem, jestli budeš pokračovat z opasku se stane bič. Takže co uděláš?"  napodobil jeho postoj a tázavě se na něj podíval. Ale s Hidekim to ani nehnulo. „Fajn, jak chceš," otevřel skříň a vytáhl jezdecký bič, který měl na svého koně Imika a svého přítele. Švihl s ním do vzduchu. Podíval tázavě na Hidekiho. „Poslechneš?" zeptal se, i když věděl, že je to k ničemu. Modrooček zavrtěl s úsměvem na tváři hlavou. Mika se zamračil. Popadl ho za paži a švihl s ním o okraj postele. Následně mu uštědřil první ránu. Hideki bolestivě vyjekl. Položil si na zadek ruku, jako štít. „Tak to ne můj upírku," zavrtěl nad tím hlavou blonďáček. „Dej tu ruku pryč nebo ti ji budu muset držet." Hideki poslechl. „Hodný, za to ti odečítam deset ran, takže budeš mít jen deset." Udeřil ho podruhé a Hideki na to reagoval hlasitým vyjeknutím. A takhle se to opakovala osmkrát. „Tak a to byla desátá rána." oznámil a posadil se k němu na postel. Jeho přítel k němu ihned přišel po čtyřech. Uchopil Mikouvu chloubu do úst, lízal, sál, občas i trochu skousl. Začal pomalu, až mučivě pohybovat nahoru a dolů. Mika sténal slastí. „Z rychli, prosím z rychli," škemral, blonďaté vlasy mu padaly do obličeje. Mika to už nemohl vydržet uchopil Hidekiho za vlasy a určoval si vlastní tempo. V jeho peníze začalo škubat, za chvíli se udělá. Oba to cítili. Pár tahů nahoru a dolu a bylo hotovo. Miko mu nastkříkal přímo do pusy. Hideki jako poslušný chlapec to spolkl. „Tak co chutnalo mojí děvce?" zeptal se blonďák ze srandy.

„Tak co líbilo se to mému pánovi," zazubil se Hideki. Na bradě stále měl kapličku spermatu a na rtech taky. 

Mika si ho přitáhl do polibku. Cítil chuť vlasní tekutiny, ale to mu nevadilo. Odtáhl se... 

„Klekni si na čtyři a neočekávej, že tě budu šetřit." ďábelsky se pousmál.