Jezevec a Had

Prolog 

zdroj obrazku

 Pohled Trisha

Zrovna jsme s mými rodiči slavili mé jedenácté narozeniny. Když na prosklené dveře něco zaklepalo. Otočila jsem se a se a vykulila oči. Byla tam sova! Určitě mi přinesla můj dopis z Bradavic. „Mami, tati hele!" křikla jsem na rodiče a ukázala ke dveřím. Rodiče se se usmáli.

Honem jsem přiběhla ke dveřím a otevřela je. Sova vlétla dovnitř i s dopisem přivázaným k nožce. Odvázala jsem ho. Opravdu to byl dopis z Bradavic! Otevřela jsem ho a začala číst.

Text dopisu
Vážená slečna Trisha Kolei, s potěšením vám musíme oznámit, že jste byla přijata do školy čar a kouzel Bradavic.

Dočetla jsem a podala ho rodičům. Ti si ho také přečetli. A s úsměvem mě objali.

Najednou táta řekl:„Doufám, že se dostaneš do Nebelvíru, jako já."

„Nebo do Havraspáru," řekla maminka. 

Já jsem se přestala usmívat a pohltil mě strach, že skončím někde jinde, nedej bože ve Zmijozelu.

„Co když se dostanu někam jinam?" zeptala jsem se.

„Budeme tě mít rádi, pokud to nebude Zmijozel." řekla maminka a pohladila mě po hlavě.

„Dobře." řekla jsem. Stále jsem cítila strach.

„Je tam napsaná spousta věcí," řekla jsem. „Asi by jsme to všechno měli jít koupit do Příčné ulice."

„To ano." řekl táta.

A šlo se nakupovat...

Pohled Lisha

Bylo mi jedenáct a zrovna jsem ležela na posteli a četla si pohádku o Petru panovi.

Když se ozvalo ťukání na sklo. Vstala jsem a šla se tam podívat. Za oknem byla sova. Otevřela jsem ze zvědavosti okno. Ona vlétla dovnitř. K nožičce měla přivázaný dopis. Odvázala jsem ho. Bylo na něm moje jméno. Tak jsem si ho otevřela a přečetla.

„To je snad vtip, i když vysvětlovalo by to ty divné věci, co se mi děly."

„Ale kde ty věci seženu?" zamyslela jsem se.

„Zítra to ukážu rodičům," rozhodla jsem se. Určitě si taky budou myslet, že to je vtip. A šla jsem spát.

Další den ráno jsem dopis ukázala rodičům, také si mysleli, že si ze mě někdo dělá srandu. „Ale když se nad tím zamyslíte dává to smysl, třeba to jak z ničeho nic zmrazila vodu ve třicítkách."

„To máš pravdu, ale pokud je to pravda, kde seženeme ty věci." jakmile to táta dořekl ozval se domovní zvonek. 

Šel ke dveřím. Dovnitř vešel obr s plnovousem.

„Jsem si jist, že ste dostala ten dopis, slečno." řekl

„Ano," odpověděla jsem.

„A určitě vás zajímá kde seženete ty věci a jak se dostanete na nástupiště, já vám to ukážu," řekl.

„Děkujeme!" zavýskla jsem.

A jak slíbil tak se stalo. Teď sedím ve vlaku, který má namířeno do Bradavic.