Chladný jako vánek 1

Kapitola 1

Wei Wuxian, mladý klučina člen zločineckého gangu Jiang z Lotusového pilíře, byl vyslán vyloupit královskou pokladnici rodu Lan z Gusu. Aby se vykoupil, za svoji zpackanou práci v říši Nie, kde měl varovat, když se budou blížit stráže. Ale on to neudělal, protože ho okouzlila náhodná kolemjdoucí a on se s ní dal do řeči a zapomněl na svůj úkol. 

Teď se za pomocí svých přátel, kteří udělali povyk, vplížil mezi služebnictvo. Je u vnitřní. Našel si úkryt v kuchyni, kde vypomáhal s vařením. „A kdo vlastně jsi?” zeptala se ho paní kuchařka. „Já Cheng Ming, nový pomocník. Mám dělat pomocné práce v kuchyni.” vymluvil se. „Je pravda, že někoho takového jsme hledali.” řekla a dál si ho nevšímala. Wei Wuxian šel dělat svoji údajnou práci. 

Musí počkat do noci. Aby se mohl toulat po zámku a najít tu pokladnici. 

Padla noc a kuchtíci a pomocníci šli domů, on se mezitím zašil do úklidové místnosti, kde byli uložené věci na uklízení. Odbyla půlnoc a on se vyplížil ven. 

Ale ztratil se. Vytáhl tedy mapu a vzal si do ruky jeden ze svícnů, které vysely na zdi. Už se mu poařilo tam vyčíst kudy se má vydat, když se ozval hlas. „Co tady děláš?”  Wei Wuxian vzhlédl a spatřil dva Strážné. Které zrovna byli na obchůzce. Zpanikařil, schoval mapu. Hodil po nich svícen a dal se na útěk.

Když jim zmizel z dohledu vpadl do první místnosti, kterou potkal. Aby se mohl ukrýt. Opatrně zavřel dveře. A opřel se o ně se zavřenýma očima. Úlevně vydechl.   Otevřel oči. A krve by se v něm člověk nedořezal. Hleděl do očí prince Lan Wangjiho. Hanguang-Juna. 

„A sakra,” vypravil se sebe. 

Lan Wangji na něj mířil špičkou meče. Bichenu. 

„Kdo jsi?!” zasyčel. 

„Jsem syn kuchařky a ztratil jsme se.” dostal ze sebe Wei Wuxian.

„Lžeš,” uhodil Lan Wangji a přiblížil meč k jeho hrdlu.„Řekni pravdu, nebo tě zabiju.”

Wei Wuxian to vzdal. „Jsem zloděj, jménem Wei Wuxian.” 

Lan Wangji schoval meč. Wei vykulil oči. Nechápal ho. 

„Ty mě nezabiješ?” zeptal se s nadějí.

„Řekl jsi pravdu.” odpověděl princ. „Ale budu po tobě něco chtít.”

Wei protočil očima. „A co?”

„Budeš mi dělat komorníka,” řekl princ klidně. 

„A co když odmítnu.”

„Chceš přijít o ruku?” zeptal se Lan Wangji. 

Wei Wuxian zatřepal hlavou. 

Ozvalo se zaklepaní na dveře. Lan Wangji nařídil Weiovi aby se schoval a ukázal mu ať je zticha. 

Lan Wangji otevřel dveře. Za nimi byli stráže.

Oba se mu uklonili. 

Lan Wangji se jich zeptal:„Co je to hluk?” 

„Promásledovlali jsme podezřelou osobu.” odpověděl jeden.

„Nevíte kde by mohla být?” zeptal se druhý.

Lan Wangji záporně zavrtěl hlavou. A stráže poděkovali a vydali se hledat jinam.

„Děkuji,” řekl Wei Wuxian. 

„Mn.” odpověděl mu Wangji. „Teď běž spát, zítra se stavíme za mým bratrem a uděláme z tebe komorníka.” nařídil mu. 

„Kam ale.” 

„Budeš ležet vedle mě, postel je velká dost.” řekl klidně Lan Wangji, ale jeho uši zčervenali. Wei Wuxianovi tváře získali růžový odstín. 

Bylo tak kolem jedné hodiny ranní. A Wei Wuxian ještě nespal. Čekal až princ usne. Pomalu se posadil a chtěl odejít z postel. Když v tu ránu ho někdo chytil  za předloktí. Ohlédl se a spatřil Lan Wangjiho přísný pohled. V duchu zaklel. „Ty nespíš?” optal se Wei.

„Mn,” odpověděl mu. „Jdi spát.” řekl mu jen. Wei Wuxian si povzdechl a poslechl ho. I když nerad. Ale bylo mu jasné, že utéci se mu nepodaří.